V souvislosti s vydáním kalendáře na rok 2019, který je zaměřen výhradně na plemeno československého vlčáka, Vás chceme seznámit s historií i současností tohoto krásného psa…
Úvod
U československého vlčáka na první pohled zaujme mezi psími plemeny jedinečná vlčí krása. Tento pes však dává svému pánovi mnohem více, než kterýkoliv jiný. Temperament, odolnost a bystřejší smysly. Práce s ním má ale svoje specifika a vyžaduje mnoho trpělivosti, důslednosti a empatie. Zejména v prvních letech života je československý vlčák zkouškou pevných nervů svého majitele a jeho správného přístupu k výchově a výcviku. Odměnou pak je doživotní pevné přátelství, věrnost a všestrannost psa.
Vznik plemene
Československý vlčák vznikl křížením německého ovčáka a karpatského vlka. První křížení proběhlo v roce 1955 v chovatelské stanici „z Pohraniční stráže“, iniciátorem byl Ing. Karel Hartl a původním cílem bylo zlepšení odolnosti a ostrosti smyslů psů určených pro ostrahu státní hranice. Až na základě výsledků křížení vznikla myšlenka na vyšlechtění nového plemene. Na Slovensku na šlechtění začal pracovat mjr. František Rosík, v Čechách byl vůdčí osobou Ing. Karel Hartl. Českoslovenští vlčáci se postupně dostali i do rukou civilních chovatelů, na státních hranicích byl jejich chov postupně utlumen, protože špatně snášeli střídání psovodů (vojínů základní služby). Po vypracování standardu a po několika neúspěšných pokusech o zápis odchovů do plemenné knihy byl československý vlčák v roce 1983 konečně uznán jako národní plemeno. Po rozdělení Československa připadl patronát nad plemenem Slovenské republice. V současné době jsou českoslovenští vlčáci oblíbení v celé Evropě i jinde ve světě.
Blízká příbuznost s vlky propůjčila československým vlčákům jejich vlčí vzhled, lepší orientační schopnosti, dokonalejší noční vidění i lepší sluch a čich. V neposlední řadě také silně zakořeněné sociální chování a jinými plemeny už částečně zapomenuté umění komunikace pomocí řeči těla. Jde o vytrvalé plemeno, které dokáže po patřičném tréninku uběhnout sto kilometrů a následně odcvičit výcvik obran, vzdorovat nepřízni počasí, českoslovenští vlčáci jsou také výbornými stopaři. Vztah s československým vlčákem musí být založen na důkladně vybudované vzájemné důvěře, důslednosti – českoslovenští vlčáci jsou velmi inteligentní a proto také mají svou hlavu a vyžadují specifický a individuální přístup k výchově a výcviku. Většinou špatně snáší dril a donutí svého majitele o výcviku přemýšlet. Základem je omezení stereotypu a patřičná motivace psa.
Charakteristika
Československý vlčák je aktivní, temperamentní a vytrvalý pes, který potřebuje dostatek pohybu. Je sebevědomý a odvážný. K cizím lidem může být odměřený a nedůvěřivý. Je důležité investovat mnoho času, důslednosti, trpělivosti i citlivého přístupu do vytvoření opravdu pevného pouta mezi majitelem a psem, a také do správné výchovy a socializace. Temperament mladého československého vlčáka se může zdát nevyčerpatelný. I proto se bez nadsázky říká, že nejtěžší pro nového majitele československého vlčáka jsou první tři roky. Pak už to docela jde :-).
Navzdory svým specifickým vlastnostem (která ale mají i jiná plemena) lze československého vlčáka řádně vychovat i vycvičit. Jen je potřeba mít dostatek znalostí o etologii psího chování a počítat s tím, že výchova československého vlčáka zabere opravdu hodně času. Správně vychovaný československý vlčák je velmi oddaný a věrný svému pánovi. Miluje svou smečku a jakákoliv změna je pro něj velmi těžká. Rozhodně to není pes vhodný k hlídání objektu, nebo jako pes k boudě. Československý vlčák se hodí k aktivním lidem, kteří s ním počítají jako se svým spolehlivým parťákem do všech situací pro dalších možná i 17 let.
Českoslovenští vlčáci potřebují intenzivní kontakt se svým pánem. Proto dokáží žít i v bytě – pokud tam nejsou věčně sami. Důležité je v takovém případě dopřát jim dostatek pohybu na vycházkách, při výcviku, na stopách… Bez intenzivního kontaktu se svým pánem je československý vlčák neukotvený, nešťastný, a proto také nespolehlivý a dokonce může být i potenciálně nebezpečný.
Soužití
V případě, kdy spolu pohromadě žije pes a fena, často uzavřou partnerství na celý život. Pokud si plánujete pořídit dva československé vlčáky, pak je pes a fena ideální. V takovém případě je ale potřeba počítat s tím, že v době hárání feny je bude nutné od sebe oddělit, což bude mít za následek, že smutek z tohoto odloučení budou téměř s jistotou velmi nahlas a vytrvale komentovat, což mohou s nelibostí snášet sousedé. Zpravidla bezproblémovou dvojicí je také matka s dcerou. Každopádně postupujte vždy tak, že nejprve řádně vychováte jednoho československého vlčáka, a až poté si k němu pořídíte dalšího. Dva psi neznamenají 2x více práce, ale aspoň 5x. Při nedostatku času a péče se pak snadno může stát, že si psi vytvoří svou smečku a uzavřou se do sebe.
Závěrem
Českoslovenští vlčáci jsou psi vhodní pro sportovní kynologii, ale i pro výstavy, nebo jako parťáci pro život aktivních lidí. Úspěšní bývají například v pachových pracích, ale někteří jejich majitelé se s nimi věnují např. i záchranářskému výcviku. Nejdůležitější pro ně ale je pevný kontakt s jejich smečkou. Odměnou za to, že československému vlčákovi dopřejete dostatek své péče, aktivní život a dostatek činnosti zaměstnávající jeho inteligentní mysl, Vám bude jeho láska a věrné přátelství po celý jeho život.
text: Jana Klouparová a Karel Skoupý
